Průmyslová obec, jejíž rozvoj je spjat se zdejším lomem, cementárnou a vápenkou. Původní vápenka byla založena již roku 1878. Dnešní optimální výše produkce je asi 1 milion tun cementu ročně. V devadesátých letech komplex získala švýcarská firma, díky níž bylo možné realizovat investičně náročné kroky zaměřené na zlepšení životního prostředí, i tak ale celý areál působí v malebné krajině jako "pěst na oko".
Díky lomu byla do obce zavedena lokální železniční dráha z Heřmanova Městce, která je do Prachovic vedena hlubokým údolím se strmými svahy. Nad Prachovicemi se zvedá vrch Na kobylách (533 m n. m.), na jehož svahu stojí při cestě do Míčova komunikační stožár.

Tato malá víska u Prachovic hrála důležitou roli zejména v historii železniční tratě z Heřmanova Městce do Prachovic, respektive do Vápenného Podola. Právě Tasovická výhybna tvořila zdejší miniaturní železniční uzel pro dopravu těženého vápence z Železných hor. Železnice vedená mezi kopci hlubokým zalesněným údolím potoka působí na člověka trošku romanticky... Dnes již jezdí motorové vlaky pouze do Prachovic, trať do Podola byla zrušena.

Zalesněný vrchol mezi Vápenným Podolem a Kraskovem je nejvyšším kopcem této části Železných hor. Cenný bukový porost ve vrcholové poloze patří do společenstva bikových bučin, bylinné patro je zastoupeno některými chráněnými druhy rostlin. Od roku 2003 je vrchol zvýrazněn komunikačním stožárem.

První písemná zmínka o Vápenném Podolu pochází z 16. století.
Od 17. do 19. století tu byly lázně s prostou podzemní vodou, což dokládá empírový lázeňský dům s pamětní deskou připomínající pobyty skladatele Ot. Ostrčila. Knížka od MUDr. Jana Adama Veitka vydaná v roce 1725 v Praze pod názvem "Thermae Podolenses a novo nesurgentes beato Venceslav votae" dokládá, že lázně byly označovány jako "Lázně sv. Václava".
Pozdně barokní kostel sv. Václava je z konce 18. století a vznikl přestavěním kaple, kterou nechal v roce 1716 postavit hrabě Jan Špork. V roce 1874 byly na nově upravené věži kostela postaveny hodiny. V roce 1892 byly na kůr pořízeny varhany stavěné věhlasným návrhářem Petrem z Prahy.
Pamětní deska na škole připomíná také zdejší pobyt S. K. Neumanna za okupace. V obci můžete najít také pěknou roubenou chaloupku a několik původních zděných stavení.
Kopce nad Vápenným Podolem, z nichž nejvyšší je Bučina (606 m n. m.), nabízejí krásné pohledy po okolí. Obcí protéká Podolský potok pramenící jen několik stovek metrů nad ní. Potok si razí cestu z Železných hor hlubokým lesem, poté protéká Kostelcem, Heřmanovým Městcem a za Pardubicemi se vlévá do Labe. V katastru obce můžeme nalézt bývalé lomy na vápenec, které jsou zmiňovány již v 16. století a výrazně ovlivnily podobu celého Vápenného Podola. Po roce 1965 se lomy uzavřely a zavezly, přiřemž zmizela i dvě jezírka a skončila výroba podolského vápna. dvě nepřístupné jeskyně. Díky lomům a relativně vysokému objemu těžby vápence byla do Vápenného Podola vybudována železniční trať z Heřmanova Městce. Slavnostní provoz byl zahájen na podzim roku 1882. Od 14. ledna 1978 je tato do údolí zaříznutá trať se stoupáním místy až 35 promile zrušena a dnes je zpustlá. V obci se v současnosti rozvíjí síť služeb, najdete zde rekonstruovaný penzion a restauraci, atraktivní jsou také vyjížďky na koních.

U Vápenného Podolu

Obě jeskyně se skrývají pod skrývkou vápencového lomu u Vápenného Podolu. Součástí jeskyní jsou chodby, dómy s jezírky, sintrové polevy a krápníky. Plní také funkci zimoviště netopýrů vrápence malého a netopýra brvivého.Podolská jeskyně je zmiňována již roku 1944, známa však byla pravděpodobně už dříve. Páterova jeskyně byla objevena až v roce 1965. Prostory jsou nepřístupné - jednak proto, že se nacházejí na území lomu, jednak proto, aby místo bylo zachováno jako zimoviště výše zmíněných netopýrů.

Východně od Rozpakova najdeme podél potoka Bylanky Rozpakovské údolí, na jehož levém břehu lze na ostrohu rozpoznat zbytky zříceniny tvrze Rozpakov. Rozpakov byl vždy spjat s osadou Dolany (dříve samota o mlýně a hájence) ležící nedaleko po proudu potoka. První zmínka o tvrzi jako o majetku krále Václava IV. pochází z roku 1381. Roku 1384 byly pány na Rozpakově Staněk, Stašek, Vít a Mochna, sirotci po Miloslavovi z Dolan. Dále se vystřídalo více majitelů, od roku 1520 je tvrz uváděna jako pustá. Dispozice tvrze je jednodílná, oddělená mohutným šíjovým příkopem. V hradním areálu se dodnes dochovaly jen nepatrné zbytky zdí a terénní nerovnosti. Přístup do do tohoto prostoru je velmi omezen, jelikož se nachází v oboře Janovice, kde se chovají mufloni a bílí jeleni.

Míčov je obec v nadm. výšce okolo 530 m, odkud je široký rozhled zejména severním směrem. V obci najdeme kostel sv. Matouše, který byl v letech 1882-84 zcela přestavěn novogoticky. Na kraji vsi tvoří další výrazný orientační bod velké silo, při němž je místní zemědělská společnost.