Ves Semtěš leží na úpatí Železných hor na pomezí kutnohorského a pardubického okresu.Historie jejího osídlení sahá až do mladší doby kamenné (nález páskového sekeromlatu). Zachovány jsou i stopy po hradištním osídlení v době železné. Název Semtěš pochází od Semitěchova dvora. První zmínky jsou z r. 1355, kdy je doložen Rubín ze Skalice a Semitěše.
Dominantou obce je zachovalá čtyřboká kamenná věž gotické tvrze ze 14. stol., která pravděpodobně sloužila na ochranu obchodní stezky Chrudim - Kolín. Koncem 16. stol. je ve zboží žehušickém uváděna jako pustá. Od 18. stol. do r. 1950 sloužila jako kovárna. V letech 1997 - 98 byla věž opravena a zpřístupněna veřejnosti. Rozhledy z jejích ochozů do čáslavské roviny patří k neopakovatelným zážitkům.
Věž je necelých 22 metrů vysoká, zdi ze semtěšského lomového kamene jsou až 120 cm široké. V přízemí je prostor zaklenutý gotickou klenbou, původní přístup byl od jihozápadu gotickým portálem. První patro bylo přístupno též od jihozápadu po mostě patrně z přilehlých budov tvrze. Ostatní patra, tak jako nyní, byla oddělena dřevěnými stropy a propojena žebříky. Za obytný prostor se označuje druhé patro, kde je na severní straně zachovaný prevít, v předposledním patře věže stojí za zmínku zachovalé zbytky původních trámů. Po celém obvodu jsou obranné i útočné střílny.
Druhou dominantou je evangelický kostel. Patří k největším v Čechách, v jeho útrobách se scházelo až 500 lidí. Vyrostl na místě svého předchůdce, tolerančního kostelíku z r. 1783, ve svojí pseudogotické podobě v letech 1860 - 63. V r. 1784 byla postavena škola, v r. 1935 k ní přistavěna Pelíškova síň - zimní modlitebna. Nazvána byla po Janu Pelíškovi (1850 - 1916) - faráři. Patřil k iniciátorům založení Sboru dobrovolných hasičů (1890), Spolku divadelních ochotníků a Kampeličky.
Tehdy měla Semtěš společně s osadou Bumbálkou téměř 700 obyvatel, byly zde tři hostince a dva obchody. V roce 1990 došlo k osamostatnění obce po 26 letech. Je zde nový obecní úřad, dva hostince, obchod se smíšeným zbožím a sportovní areál. Semtěš je východiskem cest na hřebeny Železných hor. Zásluhou osady Vápenka, kde se od pradávna pálilo vápno, je oázou klidu pro chataře a chalupáře. Snad nejkrásnější je Semtěš na jaře v době květu přilehlých ovocných sadů. Severně nad obcí leží hradiště klínovitého půdorysu - původní základ obce.

Mezi Semtěší a Sovolusky bylo objeveno ložisko kyzů a manganových rud, kousek severněji od Sovolusk můžeme využít k letnímu osvěžení rybník Pelíšek u Sovoluské Lhoty.

V těsné blízkosti obce Sovolusky je přírodní památka Skalka u Sovolusk, vyhlášená roku 1978. Předmětem ochrany je profil polštářových spilitových láv pravděpodobně proterozoického stáří v odkryvu malého lomu uprostřed polních kultur. Opuštěný lom a okolní skalky jsou zarostlé spontánně vzniklými porosty charakteru habřiny. V bylinném patře převažují teplomilné druhy rostlin jako např. bukvice lékařská, ostřice chlumní, smldník jelení, mochna šedavá a další. Z živočichů zde žije početná populace ještěrky obecné. Hnízdí zde také ťuhýk obecný, sedmihlásek hajní, pěnice pokřovní a hrdlička divoká.

Sejdeme-li z Železných hor od Nového Dvora přes Podhořany a zamíříme-li na Čáslav, cesta nás povede okolo Starkoče. Nad obcí najdeme barokní kostel Nanebevzetí P. Marie z roku 1738, který byl v letech 1876 a 1936 opraven. Je to stavba jednolodní s hranolovou věží. Ve zdi hřbitova je zasazeno devět figurálních náhrobníků z konce 16. a začátku 17. století. V obci se narodil spisovatel Josef Sekera (1897-1972).

Kousek od Starkoče, těsně při silnici, se nachází přírodní památka Starkočský lom. Jedná se o poslední z řady kamýků, která se táhne od Zbyslavi k jihovýchodu. Těleso kamýku bylo z větší části odtěženo lomem v ortorulách, jehož dno je nyní trvale zatopeno. Na sklaních výchozech přeměněných hornin lze nalézt některé zajímavé minerály, především disten a granát almandin, jenž vytváří velká fialová zrna o průměru až 5 cm. V severozápadní části chráněného území je kapsa s křídovými usazeninami, které obsahují početné zkameněliny korálů a jiných organismů. Jezírko v lomu poskytuje útočiště obojživelníkům, zejména ropuchám obecným.

Přírodní památka na ploše 0,5 ha vyhlášená roku 1977. Ukázka činnosti křídového moře. Na svahu rulového kamýku vznikl v příbojovém pásmu vápenatý slepenec.

Pod letištěm v Novém Dvoře najdeme obec Podhořany. Zdejší zámek vznikl v 19. století přestavbou tvrze, novorenesančně byl přestavěn v roce 1898. Podle obce bývá označován kamplex rulovitých hornin mezi Týncem nad Labem a Březinkou jako Podhořanské krystalinikum. Kousek od Podhořan najdeme vesničku Bílý Kámen, jejíž název je odvozen od několikakubíkového kamene bílého křemene přímo v obci.

Při hlavní silnici mezi Čáslaví a Chrudimí se nad Podhořanami nachází obec Nový Dvůr. Z několika okolních míst se nabízí pěkný výhled daleko do kraje, a jestliže chcete vidět ještě dál, můžete se ze zdejšího letiště vydat na vyhlídkový let letadlem. Letiště spravuje Východočeský aeroklub Pardubice, povrch je travnatý a využívají ho letouny, kluzáky, motorové kluzáky a ultralehké letouny.

V Turkovicích najdeme raně gotický kostel sv. Martina z poloviny 13. století, který byl později barokně a empírově upraven. Při kostele je empírová hrobní kaple Pachtů z Rájova z roku 1839.

Obě vesničky leží v malebné zvlněné krajině poblíž vrcholu Černé skály (413 m n. m.). V Hošťalovicích najdeme raně gotický kostel sv. Havla z doby okolo roku 1300 s přistavěnou věží z roku 1870. Zvon ve veži pochází z 16. století.
U Březinky, která je poprvé zmiňována v roce 1356 jsou dobře zachované zbytky středověkého tvrziště jménem Stoupno. Poblíž obou obcí pramení Mlýnský potok, který dále protéká přes Rašovy a u Choltic se vlévá do Strouhy. Ta přibírá za Cholticemi Jeníkovický potok a u Valů se vlévá do Labe.

Malá obec na žluté turistické značce rozložená v blízkosti Mlýnského potoka. U obce je několik rybníků a rekreační chatky.

Ves Licomělice je písemně doložena již roku 1382, v letech 1572-77 byla osada také královským majetkem. V obci se při silnici vedle školy nachází pomník místních občanů padlých v 1. světové válce. Na pomníků je umístěna měděná deska se jmény padlých. Pískovcový křížek na návsi byl vytvořen roku 1831. Je na velkém podstavci a jeho součástí je také soška Jana Nepomuckého a dvě postavy svatých. Vedle stojí zvonice původně zřejmě ze stejné doby. Je po několika opravách, zvon je ale původní. Pod smuteční břízkou u místního parku bylo 28. října 1968 zakopáno 2000 slov. Lípa na Obci byla zasazena na počest federace 9. května 1970 a je pod ní zakopána láhev s písemností.