Ronov leží v chrudimském okrese v podhůří Železných hor. Je to malé městečko na konci středního toku řeky Doubravy. Bylo založeno roku 1307 Oldřichem z Lichtenburka.
Městečko je jakoby sevřeno z jedné strany prudce se zvedajícími svahy Železných hor, z druhé strany pozvolna se zvedající Kutnohorskou plošinou a na západ se otvírá do Čáslavské kotliny.
Dominantou krajiny, zvláště při pohledu ze západu, je hřeben Železných hor, který dosahuje nadmořské výšky téměř 600 m n. m. (Krkaňka 566 m n. m., Kaňkovy hory 551 m n.m.) přičemž Ronov leží ve výšce 258 m n. m.
K Ronovu v současnosti patří také Mladotice s bývalým válcovým mlýnem na Doubravě a Moravany s dnes již zpustlým zámečkem a hospodářským dvorem.

Ronov je zajímavý nejen pěknou krajinou, ale i velkým množstvím známých osobností (vzhledem ke své velikosti), které tu pobývaly nebo se tu narodily. Narodil se tu malíř Antonín Chittussi (1847-1891), novinář a redaktor Ferdinand Schulz (1835-1935), prozaik, básník, dramatik, novinář a publicista Karel Horký (1879-1965), profesor a rektor Univerzity Komenského v Bratislavě Dr. Dobroslav Orel (1870-1942), RNDr. Antonín Culek (1904-1955), sochař Robert Hájek (1880-1955), výtvarník Bořivoj František Hnátek (1880-1957), spisovatel Karel Hroch (1906-1982). V Ronově pobývali například skladatel Gustav Mahler, malíř Jindřich Prucha, básník Vladimír Holan a další. V nedalekém Bousově se narodil známý zpěvák Jiří Schelinger.

Ve městě můžete najít kostel sv. Vavřince z 19. století, který stojí na místě původního kostela ze 14. století, radnici v pseudogotickém stylu, park s kašnou a pomníkem padlých v 1. světové válce, rodné domy výše zmíněných rodáků, barokní stavení čp. 35 s unikátním štítem a také zámek, jehož dnešní podoba vychází z přestavby v 19. století. V Čáslavské ulici se ve vile navržené sochařem Františkem Bílkem nachází galerie Antonína Chittussiho. Vedle školy stojí v rohu náměstí nově opravená (roku 2001) římskokatolická fara. Dále si můžete prohlédnout několik soch v Zámecké ulici, korečnický mlýn s náhonem, široký jez na Doubravě a pěknou procházkou potěší přilehlá bažantnice.
Ve městě se natáčel film "Městečko na dlani".

Asi 1 km od Ronova, v prostoru zaniklé osady Protivany, stojí na skalnatém návrší nad pravým břehem řeky Doubravy kostel sv. Kříže. Jedná se o původně románský kostel z 12. století s gotickým presbytářem a renesanční věží. V 19. století byl upraven také barokně. Díky vzácným nástěnným malbám ze 13. století uvnitř kostela a díky řádkovému opukovému zdivu, zachovanému z původní románské stavby, patří dnes kostel sv. Kříže do národního kulturního dědictví.
Od kostela je také pěkný pohled na hřeben Železných hor v délce přes 50 km.

Mezi Ronovem nad Doubravou a Pařížovem se při řece Doubravě nachází přírodní park Doubrava - malebné údolí řeky s kamenitým řečištěm, lemované nejen lesy, ale i poli, loukami a různými skalními výchozy, jehož součástí je také Chittussiho Údolí mezi Ronovem a Mladoticemi.

Jak se hlavní hřeben Železných hor od Týnce nad Labem postupně zvyšuje, dojde až k nejvyššímu bodu své západní části. Tím bodem je zalesněný vrch Krkaňka dosahující 566 m n. m. Zvýrazněn je telekomunikačním stožárem a vede k němu pěkná cesta vhodná pro pěší i cyklisty. Na vršku je nově zbudováno posezení se stříškou, kde lze posvačit a odpočinout si. Abyste nezabloudili, instaloval sem KČT nový turistický směrník. V okolí vystupují na jihozápadním svahu na mnoha místech větší i menší skalky.
Jenom kousek to sem mají z obce Zbyslavec, v jejíž blízkosti upoutá každého relativně velký rekreační objekt užívaný zejména pro ozdravné pobyty pořádané ČČK. Ve zděné budově jsou 4 - 6 lůžkové pokoje, jídelna, soc. zařízení a víceúčelová společenská místnost. Před hlavním vchodem mohou rekreanti využít malý bazén s filtrací. Objekt sousedí se srubovým táborem vybaveným 4 - 6 lůžkovými chatkami, fotbalovým a volejbalovým hřištěm a ohništěm.
Pod Zbyslavcem pramení potok Kurvice, který svým tokem vytváří hluboké a strmé údolí táhnoucí se asi 2 km hlavním hřebenem. Teprve u Licoměřic se potok stáčí doleva a pokračuje přes Ronov nad Doubravou do Doubravy. V okolí Zbyslavce byla dříve dobývána železná ruda pro Hedvičinu huť u Třemošnice.
Okolí Krkaňky nabízí široké rozhledy - na severu a severovýchodě jsou při dobré viditelnosti vidět Krkonoše a Orlické hory. Výsek lesa, který asi 1 km východně od Zbyslavce umožnil postavení rampy pro rogalisty, poskytuje výborný pohled také na jižní a západní stranu. Na obzoru výrazněji vystupují kopce u Kutné Hory a Melechov (715 m n. m.) u Světlé nad Sázavou.

Než začne hřeben Železných hor stoupat prudce nahoru, najdeme podél něho ještě několik malých obcí přimknutých k lesu. Jednou z nich jsou Žlebské Chvalovice, kde se na jihozápadních svazích na pastvinách pasou koně, ovce, kozy a krávy. První písemné zmínky o Chvalovicích pocházejí z roku 1391 jako o majetku Jana z Chvalovic. Přívlastek "Žlebské" se začal používat až v 19. století a souvisel spříslušenstvím ke žlebskému panství. V osadě pravděpodobně stávala tvrz, O jejíž existenci svědčí zbytky tvrziště v podobě několika terénních vln. Přímo nad obcí, ale o přibližně 200 výškových metrů výše stojí na vrchu Krkaňka telekomunikační stožár. Chvalovice sousedí z jedné strany se Žlebskou Lhotkou a z druhé strany se Lhůtami. Ve všech třech obcích můžeme najít malé rybníčky napájené strouhami z hřebenového svahu.

Tato zajímavá paleontologická a geologická lokalita se nachází nedaleko Ronova nad Doubravou, v údolí řeky Doubravy. Jedná se o skalní výchozy se zbytky ostrovních útesů s důkazy příboje křídového moře. Také tento romantický úsek při řece inspiroval malíře Antonína Chittussiho. Kousek cesty odtud proti proudu Doubravy ční nad řeku Čertova skála a kousek cesty po proudu skála Macháňova, největší z nich je však Velká skála.

Ještě než dojdeme z Ronova do Mladotic narazíme na přírodní památku Farářek, která zahrnuje rákosiny na místě bývalého rybníka s vývěry vody a hnízdišti ptáků.

Odtud je to již jen kousek do Mladotic - malé vesničky v členitém terénu u řeky Doubravy. První písemná zmínka o obci pochízí z roku 1339. V obci dnes najdeme bývalý válcový mlýn, malou zvoničku a zajímavé kamenné nábřeží Doubravy. Mladotice jsou vhodným východištěm do přírodního parku Doubrava.

Kněžice - to je malá obec s pěkným výhledem na Železné hory. Z Kněžic vede cesta k blízkému kostelu sv. Martina. Ten je pozůstatkem zaniklé osady Stusyně. Stojí na výrazném skalním ostrohu nad levým břehem řeky Doubravy a je vzdálen jen asi 300 m od kostela sv. Kříže. První zmínka o něm pochází z roku 1352. Jedná se o jednoduchou stavbu s věží přestavěnou spolu s lodí v době renesanční. Věž je vystavena z lomového kamene, v horní části z cihel. V místech, kde končí lomové zdivo, bývaly ze tří stran dvojice sdružených románských oken, která byla při přestavbě věže zazděna. Pravoúhlý gotický portálek uprostřed jižního boku lodi s profilovaným vnějším nárožím se kdysi užíval jako hlavní vchod. Dnes se do kostela vchází novým, zcela prostým vchodem, zřízeným v 19. století v přízemí věže.

Nad obcí Licoměřice se v rámci železnohorského hřebenu zvedá vrch Skála. Jeho název odpovídá vzhledu vršku, kde vyčnívají skalky a balvany. Na zalesněném kopci stojí znovuzprovozněný (2004) stožár s vysílači. Okolí je díky protékajícím bystřinám velmi členité, několik desítek metrů od Skály si můžete prohlédnout zbytky partyzánské zemljanky a pamětní desku připomínající působení partyzánské skupiny Mistr Jan Hus v této oblasti.

Dvě vesničky s podobným osudem. V roce 1944 zde byla jedna ze základen partyzánské skupiny Mistr Jan Hus. Pod lesem nad obcí stojí památník zemřelých obyvatel obou obcí, kteří byli 19. 12. 1944 odvlečeni do koncentračního tábora. Podrobnosti týkající se odboje v Licoměřicích nadjete zde. V Licoměřicích, které jsou písemně zmiňovány již roku 1257, najdete gotický kostel sv. Kateřiny ze 14. století, upraven pozdně goticky. Na hřbitově stojí zvonice se zděným přízemím asi ze 16. století a romanticky upraveným dřevěným patrem. Na rohu návsi v Lipovci roste památný strom (hlošina úzkolistá), který vyniká zejména svojí velikostí a dobrým stavem. Strom je 60 let starý, obvod kmene dosahuje bezmála 3 metrů a jeho výška stromu je 16 m.
V letech 1968-82 se těsně nad obcí těžil uran (vytěženo 480 tun). Dodnes je místo těžby poddolováno, jeden z vrtů, který dosahuje hloubky přes 200 metrů, je zabetonován a označen tabulí s technickými údaji. Pod obcí vznikla v 90. letech 20. století čistička vod odtékajících z prostorů dolů.

Na konci středního toku řeky Doubravy je rozložená malebná obec Žleby. Jak název napovídá, jedná se o místo s velmi členitým terénem, což jen umocňuje celkový příjemný dojem, kterým na člověka Žleby působí.
Žleby prosluly zejména svým zámkem. Byl to původně hrad založený roku 1289. Roku 1427 byl pobořen husity a nově postaven před rokem 1450. Koncem 19. století novogoticky přestavěn. Z původní gotické stavby zbyl jen půdorys a část hradební zdi. Před vstupem do zámku návštěvníka uvítá reliéf zubra nad hlavním portálem od J. Maxe. Zámek je přístupný veřejnosti a návštěvníci mohou zhlédnout zámecké interiéry s bohatými sbírkami zejména zbraní, keramiky a historického nábytku - vnitřní vybavení odpovídá představě zámeckého sídla 19. století. Při zakoupení vstupenky 2. okruhu je přístupná také zámecká věž nabízející pěkný rozhled po okolí.Součástí zámeckého komplexu je také zámecký park založený po roce 1849 a obora. Novogotický zámecký kostel postavený v letech 1853-1858 Fr. Schmoranzem ukrývá mimořádně bohaté vnitřní zařízení.
V městečku dále stojí za pozornost několik empírových domů, novogotická radnice z roku 1881, kamenný most z roku 1885. Před zámkem stojí fontána se sochou prvního Auersperga přemáhajícího zubra.
Původně renesanční kostel Narození P. Marie z 16. století byl upraven ve století 18. a uvnitř najdeme fresky a štukovou výzdobu. Roku 1822 byla přistavěna hrobní empírová kaple, ve které je velmi hodnotný náhrobek Adama a Vilemíny Auerspergových. Na náměstí upoutá oko poutníka mariánský sloup z 18. století. Žleby jsou rodiště petrologa a mineraloga prof. Josefa Kratochvíla (1878-1958), petrologa prof. Jiřího Konty (*1922) a známé atletky Ludmily Formanové (*1974).