Na severozápadě, kde Železné hory (jako jediná součást Českomoravské vrchoviny) přetínají řeku Labe, najdeme město Týnec nad Labem a obec Lžovice, které mají výsadu být jedinými obcemi Železných hor za pravým břehem Labe.

Týnec nad Labem se prvně připomíná v Kosmově kronice, kdy se zde sešel pražský kníže Vladislav I. s olomouckým Otou, osídlení místa však předpokládáme již od mladší doby kamenné. Roku 1600 byl Týnec povýšen na město, kterým zůstal dodnes.
Ze zajímavých památek stojí za zmínku Kostel sv. Jana Křtitele původně z 12. až 13. století, v dnešní podobě z let 1780-81. Najdeme zde také pozdně barokní faru, kterou střeží dva památné stromy - lípy malolisté, pozdně barokní pískovcovou sochu sv. Jana Křtitele před kostelem, pomník obětem války, barokní radnici z roku 1778 na náměstí, vedle ní dům barokního původu přestavěný na typický empírový městský dům, hřbitovní kostel Sedmibolestné P. Marie, který vznikl z barokní kapličky v letech 1806-15, na náměstí stojí sloup Imaculaty z roku 1768 a kašna se sochou Karla IV. od F. Pischelta, tzv. Velký dům (čp. 2) připomínaný r. 1584 patřil baronu M. Melasovi - soupeři Napoleona u Marenga, v domě čp. 3 se narodil basista Vilém Heš (1860-1907), pěvec Národního divadla, v domě čp. 49 se narodila Marie Brožková, matka Petra Bezruče.
Na skalnatém ostrohu na kraji města stojí nepřístupná věžovitá tvrz z poloviny 15. století. Z parku za farou je rozsáhlý výhled do okolí.

Vydáme-li se z Týnce nad Labem po zelené turistické značce do blízkého Záboří nad Labem, musíme nejprve přejít řeku Labe, jejíž hladina je v těchto místech v pouhých 200 m n.m. a také musíme překonat významnou železniční trať spojující mj. Prahu s Pardubicemi. Osobní vlaky zde staví ve stanicích Záboří nad Labem a Týnec nad Labem.

Po několika minutách chůze od Týnce nad Labem se rázem ocitneme v Záboří nad Labem.
Obec se připomíná již roku 1080 a může se pyšnit cennou původně románskou stavbou - kostelem sv. Prokopa s mimořádně profilovaným a plastickými reliéfy zdobeným vstupním portálem. Dnešní podoba kostela je ovlivněna zejména barokní přestavbou z roku 1727. Na návsi najdeme také Mariánský sloup ze 17. století.
Poblíž Záboří se také vlévá do Labe řeka Doubrava, která svým tokem v podstatě kopíruje jižní hřbet Železných hor. Ústí je pozměněno regulací tak, aby břehy lépe odolávaly vodní erozi.

Půjdeme-li ze Záboří nad Labem dále po zelené značce, dorazíme asi po 4 km do Bernardova, odkud můžeme pokračovat kolem vršku Oklika (307.5 m n.m. - převýšení přes 100 metrů od hladiny Labe) do Chvaletic, přesněji řečeno do původních Chvaletic - dnešní Hornické čtvrti. Právě tato část obce se jako jediná vyhnula likvidaci při těžbě pyritu. Zachoval se zde evangelický kostel z roku 1882 v novorenesančním stylu, navržený dle plánů arch. Blechy z Prahy.
Místo původních Chvaletic vznikly jednak těžební prostory a jednak v letech 1973-79 mohutná tepelná elektrárna o výkonu 800 MW s komínem vysokým 300 m, který je vidět z širokého okolí. S výstavbou elektrárny souviselo dobudování Labské vodní cesty, protože severočeské hnědé uhlí, které se ve Chvaleticích spaluje, sem bylo do poloviny roku 1996 dopravováno z Lovosic po řece. Každá ze čtyř chladících věží dosahuje výšky téměř 100 m při průměru na zemi okolo 60 m.
Vraťme se však k nerostnému bohatství Chvaletic. Druhotné železné rudy tu byly těženy od nepaměti, kronikář Hájek uvádí, že v tomto prostoru dokonce byla kolébka českého železářství. Právě nálezy železných rud daly již ve středověku podnět k označení této krajiny Železnými horami. Doly byly založeny r. 1915 jako hlubinné pro těžbu manganové rudy. V 50. letech 20. století začala těžba pyritů v největším povrchovém lomu v ČSR, k němu patřila i úpravna a výrobna pyritového koncentrátu.
Dnešní Chvaletice, původní osada Telčice, leží pouhý 1 km od Hornické čtvrti a původně sloužily jako sídliště pro zaměstnance těžebních společností.
Chvaletice jsou velmi dobře přístupné po železnici a při cestě od Prahy na Pardubice můžete z okna vlaku zblízka vidět jak Chvalatice, tak také celý elektrárenský komplex.

Ze Zdechovic se můžeme vydat po modré značce buď do Řečan nad Labem a dále do Kladrub, nebo zůstat v Železných horách a dojít na rozcestí v Horušickém polesí. V blízkosti rozcestí se nachází skalní útvar Obří postele a 2 km západně od nich obec Horušice. Tam stojí za zmínku osmiboká budova barokního repositoria (odpočinkové místo) pro mnichy z pol. 18. století s mansardovou střechou.

Mezi Horušicemi a Semtěší, na rozhraní okresů Kutná Hora a Pardubice se můžeme zastavit u zbytků bývalého tvrziště Vedralka.

Obklopena borovými a smrkovými lesy se pouhé 2 km od Hornické čtvrti a 1 km od chvaletické elektrárny nachází obec Zdechovice. Najdeme zde tvrz, roku 1373 uváděnou jako sídlo Ješkovo, v 16. století v držení Zdeňka Lva z Rožmotálu, Petra Sudy z Renče a v letech 1558-85 Žerotínů, Vrábských z Vrábí, dále Věžníků a od r. 1722 Paarů. V obci stojí barokní kostel sv. Petra a Pavla s hodnotným hlavním oltářem z počátku 18. století. Dále si zde můžeme prohlédnout v jádře renesanční zámek postavený na místě tvrze, barokně přestavěný v 18. století a důkladně opravený v roce 1955. Za shlédnutí stojí také empírová brána statku čp. 15, fara z 1. poloviny 19. století s trojbokým volutovým štítem, barokní mariánský sloup z počátku 18. století a socha sv. Jana Nepomuckého s andílky z roku 1733 na návsi.

V okolí můžeme najít lom na žulu, který částečně zlikvidoval skálu Strážník. Různých skalních útvarů je v okolí více...
Nedaleko Zdechovic, při modře značené cestě do Svobodné Vsi, se nachází skalní útvar Obří postele. Jedná se o tzv. kamenné stádo na ploše téměř 17 ha. Žulové výchozy jsou rozpadlé na velké (až 20-ti kubíkové) oblé balvany, které jsou většinou oddělené od skalního podloží. Lesní prostředí poněkud stírá obří rozměry balvaniště...

Na žluté turistické trase, jihozápadně od Jankovic a severozápadně od Litošic leží obec Krasnice. Krasnice jsou památné tragickým bojem diverzní skupiny partyzánského oddílu Záře dne 21. 12. 1944, v němž zahynulo 5 ze 6 jeho členů. Na místě boje u rozbořeného domku je vystavěn pomník. Na kraji lesa, jz. od pomníku najdeme studánku zvanou Litocha.