Poloha a reliéf

  Železné hory tvoří severozápadní výběžek Českomoravské vrchoviny. Na severu se pozvolna sklánějí k Polabské nížině, na jihozápadě se výrazným hřebenem, který kopíruje tok malebné řeky Doubravy, zvedají nad Čáslavskou kotlinu. Nadmořská výška tohoto hřebene se od Týnce nad Labem postupně zvyšuje až k vrcholům Krkaňka (566 m n. m.) u Ronova nad Doubravou, Kaňkovy hory (557 m n. m.) u Třemošnice, Bučina (606 m n. m.) u Prachovic, Spálava (663 m n. m.) a Vestec (668 m n. m.) u Libice nad Doubravou. V průběhu zmíněného hřebene narazíme u Třemošnice také na Lovětínskou a Hedvikovskou rokli se sráznými skalami. Také díky tomuto hřebenu a jeho značnému převýšení oproti Čáslavské kotlině a Podoubraví se může toto pohoří pyšnit označením hory (název Železné hory se v latinské podobě "Montes Ferrei" objevuje již ve Zbraslavské kronice ze 13. století). Ve skutečnosti mají však Železné hory ráz vrchoviny až pahorkatiny.
V geomorfologickém členění se skládají ze dvou částí - nižší Chvaletické pahorkatiny na severozápadě a vyšší Sečské vrchoviny v centrální a východní části.
Rozloha Železných hor je téměř 600 km² při střední nadmořské výšce asi 450 m n. m. Polohy nad 500 m n. m. zabírají asi 33 % rozlohy Železných hor, polohy nad 600 m n. m. již pouze 5 %.
Železné hory sousedí s Východolabskou tabulí, Středolabskou tabulí, Hornosázavskou pahorkatinou, Hornosvrateckou vrchovinou a Svitavskou pahorkatinou.

Geologické složení

  V geologickém složení, které patří k nejsložitějším mezi pohořími v celé České republice, jsou zastoupeny starohorní a pravděpodobně také prahorní metamorfity, dále prvohorní magmatity, vrstvy druhohorního, třetihorního a čtvrtohorního stáří. Břidlice, ruly, žuly, sienity, vápence, pegmatity, droby, diority, migmatity, to jsou horniny, ze kterých jsou Železné hory složeny. Jméno pohoří souvisí s výskytem a dolováním železné rudy v minulosti. Však také načervenalé zbarvení hornin na mnoha místech je způsobené oxidy železa.

Vodstvo

  Nejdůležitějším vodním tokem pohoří je řeka Chrudimka dlouhá asi 108 km, s povodím 873 km². Její nejvýše položený pramen je u Svratouchu v Hornosvratecké hornatině v nadmořské výšce okolo 700 m n. m. Nejvýše položené místo, odkud může stéci voda do Chrudimky je Šindelný vrch (806 m n. m.). Zvláštností Chrudimky je velké množství přehrad (Hamry, Seč, Seč II, Křižanovice a Práčov), které ji na cestě dolů k Labi brzdí. Z výše jmenovaných je největší přehradní nádrž Seč nacházející se přímo v centru Železných hor. Její zděná hráz je vysoká 42 m a dlouhá 165 m. Objem nádrže činí 22 miliónů kubíků, plocha vodní hladiny v nadm. výšce 490,5 m je asi 220 ha. Přehrada byla dostavěna v roce 1934 a její úkol je zřejmý: zabraňovat povodním, poskytovat rekreantům zázemí, vyrábět elektrickou energii a v případě potřeby sloužit také jako zdroj pitné vody.
Chrudimka opouští Železné hory u Slatiňan, pokračuje k severu do Chrudimi, a v Pardubicích se v nadmořské výšce 215 m n. m. vlévá do Labe.
  Hlavní hřbet Železných hor kopíruje řeka Doubrava dlouhá asi 90 km, s povodím 599 km². Její nejvýše položený pramen je u Nové Huti ve Žďárských vrších v nadmořské výšce 700 m n. m. Nejvýše položené místo, odkud může stéci voda do Doubravy je Kamenný vrch (802 m n. m.). Na středním toku řeky brání povodním, ale také vyrábí elektrickou energii, jedna z nejhezčích přehradních nádrží v Čechách - kamenná přehrada Pařížov z roku 1913. Řeka ústí do Labe u Záboří nad Labem v nadmořské výšce 200 m. Doubrava přitahuje svoji krásou nejen turisty pěší, ale i vodáky, kteří ji každoročně s oblibou sjíždí.
  Pokud byste chtěli vidět řeku Labe na Vysočině, potom se přijeďte podívat k Týnci nad Labem. Zde Železné hory (jako jediná součást Českomoravské vrchoviny) přetínají v úseku dlouhém pár desítek metrů největší českou řeku.

Lidé, architektura, minulost

  Počátky trvalého osídlení Železných hor se odhadují do doby před 6000 lety, čemuž napovídají i archeologické výzkumy u Chrudimi. Jedněmi z prvních trvalých obyvatel Železných hor byli ve 2. století př. n. l. prokazatelně keltové. Dodnes se zachovaly zbytky dvojitého keltského valu v Hradišti u Nasavrk. Tato lokalita je jediným doposud známým keltským hradištěm v severovýchodních Čechách.
Současná hustota zalidnění Železných hor je asi 64 obyvatel/km², přičemž jediným větším městem v Železných horách je Hlinsko s téměř 11 tisíci obyvateli. Převážná část obyvatel tedy žije na venkově a za prací musí často dojíždět.
Každá z desítek osad v Železných horách, jakkoli dnes vypadá klidně a třeba i (až na chalupáře) opuštěně, má svoji velice bohatou historii plnou lidských osudů, tvrdé práce, radosti, ale i utrpení. Stačí nahlédnout do některé z obecních kronik. Po celých Železných horách zvučela dříve mlýnská kola pohánějící pily, hutě, mlýny, pole byla bezprostředním zdrojem obživy, louky a pastviny zde nebyly pro okrasu či pro zachování vzácných druhů rostlin, ale pro pastvu domácích zvířat, obživu skýtaly mužům také zdejší lomy na kámen a lesy s bohatstvím dřeva. Lidé v obci se mezi sebou sdružovali a spolu často také pracovali. Mnohým útrapám museli zdejší lidé čelit za válek, kdy nejedna obec byla vypálena a zpustošena. Také v průběhu 2. světové války sehrály Železné hory významnou úlohu spočívající zejména v pomoci partyzánským oddílům. Tragické následky těchto lidských činů dnes připomínají mnohé pomníky.
V některých vesnicích jsou zachované roubené domky, hospodářské a církevní stavby. Jak vypadaly vesnice v Železných horách a jak se v nich žilo dříve, se můžete podívat také ve skanzenu Veselý kopec. Ve Svobodných Hamrech je zpřístupněn vodní kovací hamr a mlecí zařízení, nedaleko je také Králova pila - roubené vodní dílo patrně z konce středověku. V okolí Včelákova jsou zachovány ústí šachet a haldy z dob, kdy se zde dobývala železná ruda. Minulost na vás v Železných horách dýchá také prostřednictvím zřícenin hradů (Lichnice, Oheb, Vildštejn, Rabštejnek, Žumberk, Strádov), tvrzí (Svojšice, Lipka) a památných stromů. Asi nejvzácnějším stromem je přes 700 let starý Žižkův dub s obvodem kmene 13 m v Podhradí u zříceniny hradu Lichnice, dalším významným památným stromem je nejmohutnější strom Havlíčkobrodska - Královská lípa v Klokočově stará "snad tisíc let" o obvodu 870 cm.
Z novějších technických zajímavostí stojí za zmínku 182 m vysoký televizní vysílač z roku 1960 u obce Krásné, stará vápenka u Třemošnice, výše zmíněné přehrady na Chrudimce a Doubravě a krajinný ráz zásadně narušující komplex cementárny a vápenky při lomu vápence u Prachovic.

Příroda

Celé Železné hory jsou bohatě pokryty zelení. Lesy jsou střídány loukami, pastvinami a poli.
Současná druhová i věková skladba lesů je značně odlišná od lesů původních, člověkem nedotčených. Původně smíšené lesy byly v minulosti z velké části přeměněny na smrkové monokultury. Velkou část původních a přírodě blízkých lesů je dnes třeba hledat ve zvláště chráněných územích, v 1. a z části i ve 2. zóně ochrany krajiny. V současnosti se vysazuje nejen smrk, ale také buk, jedle, olše, jasan, dub i borovice. Část porostů v rezervacích (např. PR Polom) je ponechána samovolnému vývoji. Právě tato území jsou pak ukázkou přirozených ekosystémů s fungující vnitřní regulací, druhovou pestrostí a prostorovým uspořádáním.
Podobně jako s lesy je to také s loukami, pastvinami a poli. V minulosti prosazované intenzívní hospodaření i na nevhodných místech se postupně mění na k přírodě ohleduplnějšímu využívání krajiny s cílem dosáhnout dlouhodobé stability životního prostředí.
Důležité postavení Železných hor dokládá výskyt rostlinných a živočišných druhů - přes 1200 druhů vyšších rostlin, více než 280 druhů obratlovců a stovky bezobratlých. V pestré květeně se prolínají prvky atlantského rozšíření s prvky pevninskými, druhy vodní s druhy teplých suchých strání. Unikátní je vrba borůvkovitá, rostoucí v Česku pouze na dvou místech.
Zvířena je zastoupena druhy patřícími k zóně lesů a hájů, avšak v hlubších údolích se uchovaly druhy horské.
Místa zasluhující zvláštní pozornost jsou zvláště chráněna. Vyjmenována a popsána jsou v sekci Chráněné oblasti v Železných horách.

Rekreace a turistika

  Železné hory jsou vhodné pro celoroční rekreaci. V letním období patří mezi jejich nejvíce navštěvované oblasti místa s možností koupání - např. Seč, Kraskov a Konopáč. Ubytování je v celé oblasti dostatečně zajištěno sítí penzionů, kempů, hotelů a rekreačních středisek. Některé ubytovací možnosti naleznete na těchto stránkách v sekci Ubytování. Celé Železné hory jsou protkány nenáročnými turistickými trasami, které zejména v létě lákají k pěknému výletu. Z kopců Železných hor jsou při dobré viditelnosti vidět Krkonoše, Orlické hory, Českomoravská vrchovina i Polabí.
V zimním období je možné Železné hory poznávat také na běžkách. Jakmile napadne sníh, objeví se spousta vyjetých stop a taková projížďka zasněženou krajinou Železných hor rozhodně stojí za to. Sjezdařské terény lze využívat zejména v okolí Hlinska a Trhové Kamenice, kde bývá dostatek sněhu téměř po celou zimu. Nejkvalitnější lyžování nabízí uměle zasněžované, rolbou upravované a osvětlené sjezdovky v Hlinsku a Hluboké. Vleky v Trhové Kamenici, Horním Bradle, Vápenném Podole a Hořelci jsou spíše dětské a závislé pouze na přírodním sněhu.
Kromě lyžování a turistiky nabízí Železné hory i další sportovní možnosti. Již tradičně je každý rok pořádán cyklistický závod pro horská kola Bikemarathon Manitou Železné hory, jehož hlavní a nejnáročnější okruh měří 115 km. Motoristický sport je zastoupen řadou motokrosových akcí (včetně evropských šampionátů) na motokrosové trati v Kubíkových Dubech u Třemošnice.

Klima

  Klimaticky spadají Železné hory do tří podoblastí, přičemž klima se zdrsňuje směrem k jihovýchodu.

Jak je známo, teplota vzduchu klesá a množství srážek stoupá s rostoucí nadmořskou výškou. V Železných horách činí pokles teploty asi 0,6^oC na 100 výškových metrů a průměrný roční úhrn srážek stoupá asi o 50 mm na 100 výškových metrů. V praxi však tyto hodnoty závisí i na mnoha dalších okolnostech, zejména na reliéfu a ročním období.

Z naměřených meteorologických údajů bývají zajímavé také hodnoty extrémní. Maximální teplota (34,9^oC) byla naměřena 8. 7. 1957 v Heřmanově Městci a minimální teplota (-38,9^oC) byla naměřena 10. 2. 1929 ve Svatém Mikuláši u Rváčova (dle údajů do roku 1989).
Nejvyšší průměrné roční srážky vykazuje stanice v Seči, a to 849 mm. Nejvyšší denní úhrn srážek 127 mm byl zaznamenán 22. 7. 1944 v Liboměřicích - Slavicích.