| Aktuality, zajímavosti |
|
Ladislav Mareš, Alena Tučková Heřmanův Městec - Společně s budovou synagogy, rabinátu - židovské školy a okolního areálu byl v letech 1991- 1992 zapsán do seznamu kulturních památek také přilehlý židovský dvojdomek. V roce 1990 vznikla v Heřmanově Městci Společnost ochránců židovské kultury pod vedením pana Ladislava Mareše, která ve spolupráci s Městským úřadem v Heřmanově Městci a Židovským muzeem v Praze iniciovala záchranu a postupnou obnovu komplexu židovských památek včetně nedalekého hřbitova. Prof. Dr. Muk se ujal na náklady Společnosti ochránců židovské kultury stavebně - historického průzkumu objektu židovského dvojdomku. Budova byla z prostředků státní dotace s finančním přispěním Města Heřmanův Městec i Společnosti ochránců židovské kultury od roku 1992 rekonstruována stavební firmou Sostaf. Prof. Dr. Muka při provádění průzkumu zaujaly některé architektonické zvláštnosti domku. Jeho pozornost vzbudila zachovalá původní klenba v jedné z místností. Předně se však pozastavoval nad velkými otvory v patách komína po obou stranách na chodbě domu, rovněž ho zaujaly i podivné výklenky ve zdech uvnitř místností, které vedou až do stropu v prostoru komína. Tyto zvláštnosti byly konzultovány s Jiřím Fiedlerem, autorem knihy Židovské památky v Čechách a na Moravě (nakl. Sefer, 1992) a s rakouskou etnografkou českého původu paní Lenkou Škrabánkovou, podle které by se mohlo jednat o unikátní šabatové pece, jež snad sloužily i jako pekárna macesů (nekvašené chleby, pečené na jarní svátky pesach ľ připomínka vysvobození Izraelců z egyptského otroctví) pro celé židovské ghetto. Tyto pece byly vždy prostorné, protože se v nich ve velikých pekáčích a hrncích připravovaly šábesové nákypy a jídla pro mnoho rodin. Dále se domnívá, že pece mohly sloužit i jako malý vytápěný prostor a ohřívárna cihel. Do pecí byly v pátek v zimním období vkládány speciální cihly s jakýmsi držátkem. V sobotu pak obecní sluha spolu s jídlem roznášel tyto nahřáté cihly ve zvláštních hranatých koších do domácností, neboť Židé nesměli v sobotu pracovat, a proto ani topit. Používání ohně bylo zakázáno. Cihly tedy sloužily k vytápění hlavního pokoje; ukládaly se do truhlíků na trnožích stolu, u kterého rodina zasedala ke svátečnímu jídlu. Jak dosvědčují zápisy v pamětních knihách i dopisy ze všech koutů světa, celý komplex židovských památek v Heřmanově Městci sklízí zasloužený obdiv a uznání. Židovský dvojdomek, odborníky uznávaný stavebně historický unikát, je oproti budovám synagogy a rabinátu stále jakousi odstrkovanou Popelkou. Jeden z posledních obytných domů židovského ghetta by si určitě zasloužil důstojné kulturní využití v souladu s jeho historickou hodnotou a významem. Bezesporu by byla škoda neusilovat o jeho zpřístupnění veřejnosti. Vždyť je němým svědkem světa, jehož zmizení zapříčinila zkáza a jehož paměť odejde s posledními pamětníky. Zdroj: Chrudimský deník, 30. ledna 2007 |