Aktuality, zajímavosti


Železné hory - U krásy na velikosti nezáleží

Autor: iDNES - Martin Janoška

Hezká krajina, stromy starší tisíce let, daleké výhledy i památná místa opředená starobylými pověstmi a dávnou historií. A k tomu ještě ideální terény pro nenáročnou cykloturistiku. To vše nabízejí Železné hory, nejmenší u nás.

Nejmenší hory v Čechách

Poněkud výjimečné postavení zaujímají mezi našimi horami hrdě a majestátně pojmenované Železné hory. Hlavně tím, že v rozporu se svým názvem připomínají opravdové hory jen velmi vzdáleně. O poněkud nadnesené geografické ocenění nepříliš členité a ploché vrchoviny se zasloužil výrazný jihozápadní svah, kopírující průběh hlubinného zlomu, podél něhož došlo v mladších třetihorách k asymetrickému výzdvihu celé oblasti. Přívlastek "železný" pak souvisí s rozmanitým nerostným bohatstvím, daným velmi pestrou a komplikovanou geologickou stavbou. Právě díky malé členitosti a "nehorskému" charakteru skýtají Železné hory ideální terén pro nenáročnou cykloturistiku. Milovníkům dálkových přejezdů pak nabízejí souvislé putování nejvyššími hřbety a pláněmi z jednoho konce na druhý. Nechybí při něm hezká krajina, daleké výhledy ani památná místa opředená pověstmi a dávnou historií.

S přejezdem Železných hor je dobré začít na jihovýchodě. Pohoří dosahuje právě v těchto partiích největší výšku a směrem na severozápad se postupně snižuje až do zamlžených rovin Polabské nížiny. Prakticky to znamená, že jízda od jihovýchodu na severozápad vede převážně shora dolů, což je v případě kola jistě zajímavější a příjemnější postup nežli naopak. Přístup na jihozápadní konec Železných hor obstarává železniční trať Havlíčkův Brod – Pardubice. Ideální je vystoupit v železniční zastávce Stružinec, která leží v poměrně vysoké nadmořské výšce 560 m. Odtud stačí ujet pouhých 7 mírně stoupajících kilometrů a je tu osada Horní Vestec s nejvyšší horou Železných hor za humny. Označení hora je však v případě 668 m vysoké kóty Vestec opět trochu nadnesená záležitost. Nejde o žádnou horu, ale pouhé nevýrazné ploché návrší, do jehož těsné blízkosti zasahují ploty posledních stavení v osadě. Výhled je však odtud hezký, zvláště směrem na jihovýchod ke Žďárským vrchům.

Za nejvyšším Vestcem začíná pomyslná hřebenovka Železných hor. Je ovšem třeba dobře sledovat mapu, jelikož souvislé "hřebenové" značení neexistuje. Kousek se jede po značené cyklotrase, kousek po turistické značce, jinde pro změnu po neznačených silnicích, lesních či polních cestách. Podobným způsobem se střídá i krajina – chvíli pole, pak louka, po ní zase les nebo alej. Pestrou mozaiku dotvářejí malé vesnice a osady ozdobené starými stromy na návsích. Po sedmikilometrové jízdě z Horního Vestce následuje další významná kóta Železných hor. Druhý nejvyšší vrchol Spálava (663 m) je ještě plošší než o pět metrů vyšší Vestec. Zdánlivě zajímavý cíl přináší trošku zklamání – přestože obzor se na všechny strany široce otevírá, výhled je díky placatosti terénu prakticky nulový. O to hezčí je malá osada Spálava se skupinou lip, z nichž nejstarší má 550 let. Většina domků je opuštěna a slouží jako rekreační chalupy, někde se však stále ještě bydlí. Přítomnost starousedlíků vám prozrazuje kdákající nebo kejhající domácí drůbež a taky větší nepořádek na dvorcích.

K typickým prvkům krajiny Železných hor patří stromy. Vytvářejí aleje nebo několikačetná seskupení, mnohdy však stojí zcela izolovaně jako výrazné krajinné dominanty. Nade všechny vyčnívá mohutná lípa na návsi v Klokočově. Nikoli svou výškou, ale věkem, nad nímž se běžnému smrtelníkovi tají dech. Klokočovská lípa patří k nejstarším stromům v Čechách a její stáří převyšuje 1000 let. Na výšku má sice "pouhých" 19 m, obvod ovšem dosahuje úctyhodných 19 m. Tradice praví, že lípa byla vysazena za doby knížete Václava a je připomínkou dávného pohraničního pralesa, v němž představovala orientační bod při cestě přes močály. Někdy bývá zvána též Karlova nebo Královská lípa a to na paměť Karla IV, který roku 1370 přebýval na nedalekém hradě Lichnici a pod lípou na jedné ze svých vyjížděk odpočíval. Na pamětní desce můžete číst: "Tisíc let přeletělo přes moji hlavu, a jsouc nejstarší v království, mohu vyprávěti o svatém Václavu, o slávě Žižkově a Jiříkově i o ponížení lidu českého po bitvě bělohorské. Stáří moje nechť zírá vstříc jen šťastným dnům příštích věků."

Další hezké místo v Železných horách představuje hájovna Javorka. V roce 1880 zde stálo 7 domů. Pro sběratele minerálů je Javorka známou lokalitou výskytu nafialovělého fluoritu. Zvláštností jsou také nebývale vysoké anomálie přirozené radioaktivity, které souvisejí s hlubokým zlomem na okraji Železných hor. V okolním regionu se dokonce těžil uran. Kousek za Javorkou u rozcestí Kubíkovy Duby je třeba hřebenovou trasu opustit a sjet přes vesnici Počátky k Pekelskému rybníku. Železné hory totiž právě v těchto partiích proráží hluboká skalnatá rokle Peklo, do níž vede na kole sjízdná cesta pouze výše naznačenou oklikou. Průjezd Pekelskou roklí shora od zděné hráze Pekelského rybníka je překrásným zážitkem. Krajinu mírně zvlněných a klidných náhorních plání najednou vystřídá dramatická skalnatá rokle s balvanitým řečištěm potoka a bujným porostem původních listnatých lesů. Jakoby se člověk najednou opravdu ocitl ve skutečných horách! Trvá to však jenom chviličku, jelikož značená cyklotrasa brzy vyústí u dost nehezkého areálu průmyslového podniku v Hedvikově u Třemošnice (bývalá Hedvičina huť).

Pravostrannou větví Pekelské rokle nebo po silnici z Třemošnice se lze vyhoupnout zpět na hřeben Železných hor do Podhradí. Stojí zde pověstmi opředený 800 let starý Žižkův dub, který se však snadno přehlédne kvůli mnohem výraznější dominantě. Těsně nad obcí se totiž tyčí zdaleka viditelné ruiny královského hradu Lichnice, který ve středověku dohlížel na jednu z nejvýznamnějších zemských stezek spojující Prahu, Kutnou Horu, Jihlavu a Znojmo – nejvýznamnější města středověkého českého státu. Za Podhradím se cesta hřebenovými partiemi Železných hor noří na delší dobu do lesa, za vesničkou Jetonice začíná terén nápadně klesat. Zde ztrácejí Železné hory znatelně svou výšku a tím mění i svůj charakter. Lesy střídají rozlehlá pole a na obzoru se objevují mohutné komíny tepelné elektrárny ve Chvaleticích. Přesně u nich mají Železné hory svůj konec a ztrácejí se v Polabské nížině. Cyklistická projížďka areálem chvaletického velkolomu, ozdobeným kulisou dýmající elektrárny, je pozoruhodným zakončením přejezdu Železných hor a zároveň drsným skokem z idylické přírody do reálného světa, v němž žijeme.

MŮŽE SE HODIT

Jak se tam dostat

Východní část je nejlépe dostupná po železniční trati č. 238 Havlíčkův Brod – Pardubice. Spoje jsou však řídké.

Centrální část Železných hor zpřístupňují dvě lokálky: z jihu Čáslav – Třemošnice (trať č. 236) a ze severu Přelouč – Prachovice (trať č. 015). Chvaletice leží na hlavním železničním tahu Praha – Česká Třebová. Popis trasy Stružinec – Horní Vestec – Křemenice – Spálava - Rušinov (po lesní cestě) – Klokočov – Hoješín – Leškova Hůrka – Javorka – Počátky (po červené a zelené) – Peklo – Podhradí – Jetonice – Nový Dvůr – Sovolusky – Litošice – Vedrala – Chvaletice (po zelené). Celkem asi 70 km.



Mapy
1 . 50 000 SHOCart č. 30 – Železné hory
1 : 50 000 KČT č. 45 – Železné hory.

Martin Janoška - iDnes



Celý tento text je převzat z internetových stránek deníku MF DNES (18.4.2006).