Aktuality, zajímavosti

Lovětínská rokle RNDr. Jan Vítek Železné hory - geologicky jedna z nejsložitějších oblastí v Čechách - se nevyznačují mimořádnou povrchovou členitostí. Dokonce i jejich nejvyšší vrchy Vestec (668 m) a Spálava (663 m) jsou v terénu celkem nevýrazné. K výjimkám však patří jihozápadní zlomové svahy Železných hor v okolí Třemošnice. Člení je hluboká údolí Lovětínského a Počáteckého potoka, oddělující ostroh se zříceninou hradu Lichnice a s přilehlou obcí Podhradí. Tyto partie jsou od roku 1955 chráněny na ploše 102 ha ve státní přírodní rezervaci Lichnice. Důvodem ochrany je snaha o zachování přirozených porostů listnatého lesa, jeho podrostu a reliktu boru v horní části údolního svahu. Podstatnou část rezervace zaujímá pozoruhodná skalnatá Lovětínská rokle severně od Lichnice. Protéká jí Lovětínský potok, který se tu hluboko zařezává do jižního výběžku žulového hřbetu Krkaňky (566 m). V uzávěru levého svahu asi 1 km dlouhého údolí ční zřícenina hradu Lichnice, v současné době pro veřejnost uzavřená. V severním okraji Podhradí směřuje ze silnice značená odbočka ke skalní vyhlídce na Dívčím skoku. Otevírá se odtud pohled do uzávěru zalesněné Lovětínské rokle a na protější svah s nápadným skalním hřbetem. Dívčí skok je vlastně pokračováním tohoto mohutného žulového výchozu a vystupuje ve směru SSZ-JJV asi 30 metrů z údolní hrany. Vrcholovou partii s vyhlídkou tvoří hladké plošky a stupně, odkud skála spadá asi 20 m hluboko. K Dívčímu skoku se váží pověsti o kruté princezně Miladě z hradu Lichnice. Ta si prý vymínila, že její nápadníci se musí s koněm třikrát otočit na kluzkém vrcholu skály. Vyzrál na ni až ten, který si dal koně okovat diamantovými podkovami... Do Lovětínské rokle je nejsnazší přístup ze silnice pod Lovětínským rybníkem, asi 1 km severně od Podhradí. Pod silničním mostem a rekreačními chatami sledují žluté značky Lovětínský potok, který se soustavou peřejí a kaskád postupně zařezává do hluboké, stinné rokle. Z listnatých porostů vystupují mohutné skalní výchozy, lemované sutěmi hranáčů. Některé byly mrazovým zvětráváním modelovány do samostatných věží (například uprostřed levého svahu vystupuje asi 5 m vysoká skalka) jiné sestupují údolním svahem až k potoku v podobě souvislých hřbetů a stěn. Nejmohutnější, téměř 100 metrů vysoký výchoz pod Krkaňkou podmínil vznik výrazného meandru proti Dívčímu skoku. V okraji hřbetu Železných hor pod Lichnicí se údolí náhle rozšiřuje a Lovětínský potok se po 3 km vlévá v Ronově nad Doubravou do Doubravy. Zdroj: Lidé a Země, číslo 5, ročník 36, květen 1987 Poznámka: V textu je upraven údaj o nejvyšších vrcholech ŽH. V původním znění se mluví o Pešavě, dnes však geologové považují za nejvyšší kopec Vestec.